«

»

Print this Příspěvek

Chůze není jen někam dojít

foto1Chůze je to první, po čem touží malé dítě, a to poslední, čeho se chce vzdát starý člověk. Chůze je cvičení, ke kterému nepotřebujeme posilovnu. Je to léčba bez léků, regulace tělesné hmotnosti bez diety a kosmetika, pro kterou nemusíme do drogerie. Je to uklidňující prostředek bez pilulek, terapie bez psychologa a dovolená, která nestojí ani korunu. Chůze navíc neznečišťuje životní prostředí, má malou spotřebu přírodních zdrojů a je velmi účelná. Chůze je pohodlná, nevyžaduje žádné speciální vybavení, je seberegulační a ze své podstaty bezpečná. Chůze je stejně přirozená jako dýchání.
                                                                                 John Butcher, zakladatel sdružení Walk21

Lidé se však v dnešní době stávají stále více závislí na dopravních prostředcích a chodit přestávají. Je to však dáno i tím, že podmínky pro chodce se zhoršují s tím, jak ulice zaplňují automobily a cíle cest se vzdalují. Opomíjení systému pěších cest vede k takovému rozvoji ostatních druhů dopravy, který vytváří pro chodce stále nové bariéry.

Určující je měřítko chodec
Ve městě přátelském k chodcům na vás ulice působí více jako pěší cesty a méně jako silnice obestavěné budovami. Takové město uplatňuje pohled chodce již při návrhu nových čvrtí a přestavbě rozsáhlejších průmyslových ploch, tzv. brownfields.

Prostor živoucí městské čtvrti odpovídá měřítku člověka a rychlosti pěšího pohybu – vede chodce přirozeně od jednoho cíle ke druhému, nabízí mu zajímavé průhledy, místo k odpočinku a posezení, kde nechýbí veřejné toalety. Zeleň a výtvarná díla, pak dotvářejí jedinečný charakter prostoru. Město přátelské k chodcům také upravuje nábřeží svých řek, vodních náhonů a nádrží, aby se lidé podél nich mohli bezpečně procházet a nebyli ohroženi rychle jedoucími cyklisty.

Městský prostor je společenským prostorem, kde chodci mají právo očekávat, že městské prostředí bude bezpečné z hlediská ostatních druhů dopravy i z hlediska kriminality. Jak se mame cítit bezpečné když se obáváme že nás někdo přejede na nevhodném přechodu nebo přepadne na špatně osvětleném a nepřehledném místě městského chodníku.

Chůze není jen někam dojít, ale také někde posedět, podívat se, popovidat…

Ve „Měste pro pěší“ musí byt myšleno i na specifickou skupinou, jejíž potřeby individuálního pohybu musí byt zohledněny, jsou to maminky a tatínkové s kočárky, malé děti, starší lidé, vozíčkáři a dlaší občané s omezenými schopnostmi.

Kdo se zabývá problematikou chodců a pěší dopravy v České republice?

Chodci – na rozdíl od cyklistů – dosud nemají žádného „advokáta„ při projednávání právních nebo plánovacích dokumentů. Jízda na kole i chůze je totiž zahrnuta do kolonky ”nemotorová doprava“ a obecně se předpokládá, že budování cyklostezek řeší současně i potřeby chodců. Bez znalostí místní situace se proto může stát, že se tradiční nezpevněná procházková trasa přebuduje na novou asfaltovou cyklostezku, která je svým tvrdým povrchem pro chodce daleko méně vhodná a kvůli rychle jedoucím cyklistům dokonce nebezpečná.

Pravděpodobně jedinou odbornou organizací, která se pěší dopravou zabývá, je veřejná výzkumná instituce Centrum dopravního výzkumu.

Kromě dlouhodobé a systematické činnosti Klubu českých turistů jsou aktivity nevládních organizací zaměřené na chodce dosud většinou motivovány jen protesty proti vzniku nových bariér, koncepčně pojaté projekty jsou zatím také zcela ojedinělé.

Největší česká města se výrazně liší mírou a způsobem pozornosti, kterou věnují prostředí pro chůzi. Nejdále je v systémovém přístupu v České republice Plzeň (o Zásadách řešení pěší dopravy v Plzní se více dovíte na vystavě „Město pro pěší“, v září 2008 ve vestibulu radnice Prahy 9). V Praze se začalo o pěších pod tlakem komunálních aktivistů uvažovat teprve v roce 2008.

Hlavní město Praha mezi lety 2007 a 2010 vypracovává nový územní plán. Do konceptu plánu se potřeba tvorby základní sítě pěší dopravy nedostala. Po opakovaných urgencích a snahách občanů ze zájmových skupin odsouhlasil Výbor dopravy hlavního města ustanovení pracovní skupiny pro pěší dopravu. Tato skupina je složena z dopravních odborníků, urbanistů a zástupců zájmových skupin a měla by v průběhu příštích let určit míru potřeby tvorby základní sítě pěších tras či generelu pěší dopravy. Skupina pracuje jako orgán městské příspěvkové organizace Technické správy komunikací (TSK), respektive její koncepční složky – Útvaru dopravního inženýrství (UDI). Zahajení práce této skupiny je plánovani na podzim 2008.

Dana Balcarová, Krocan o.s.
(nezkrácená verze článku z Devítky září /2008)

Text byl zpracován s použitím materiálů z konference Město pro pěší (Praha 2008) a www.oziveni.cz

Permanent link to this article: http://www.krocanos.cz/2008/11/21/chuze-neni-jen-nekam-dojit/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*