Při prvním pohledu na zprávu o pojmenováíní parku po jugoslávském králi Alexandrovi se člověk podiví, při druhém začne nechápavě vrtět hlavou, a při třetím si něco pomyslí…

Text historika Františka Šístka vlastně žádné další komentáře nepotřebuje, vše je v něm jasné. A zjevně je to také jasné vysočanské radnici – srbský ambasador požádal, srbskému ambasadorovi bylo vyhověno. Jistě předložil nějaké pádné důvody, které byly zjevně bez nějakého dalšího zkoumání přijaty, nechce se vůbec věřit tomu, že by k tomuto aktu došlo i při vědomí celého historického kontextu. I když…

Ale co, je hotovo, a Vysočany mají park, pojmenovaný po člověku, jehož „diktatura se vyznačovala potlačováním demokratických i národnostních práv a svobod. Političtí lídři opozičních stran putovali do žaláře, královská policie tvrdě a brutálně stíhala skutečné i domnělé oponenty. Někteří opoziční intelektuálové byli bez soudu zavražděni,“ čteme v historickém textu.

Zřejmě to ale nevadí, jinak by přeci nedošlo k pojmenování – anebo ano?

Máme citovat dále?

„Makedonci, Bosňáci a Černohorci nebyli za Alexandrovy vlády vůbec uznáváni za samostatné a rovnoprávné národy, proto není ani divu, že nemají moc důvodů ho glorifikovat. Stejně jako početná albánská menšina v Jugoslávii, resp. většinové obyvatelstvo dnes samostatného Kosova, jemuž byla za Alexandrovy vlády upírána veškerá národnostní práva včetně školství ve vlastním jazyce. V Chorvatsku je král Alexandr dodnes jedním ze symbolů nedemokratické, centralistické meziválečné doby, kdy byla práva Chorvatů Bělehradem systematicky pošlapávána. A praktičtí Slovinci už na něj v podstatě dávno zapomněli.“

Ovšem nezapomněla radnice Prahy 9, a tak zde má král Alexandr svůj park.

Díky!